Hausbóty Bockl: dovolená na hausbótu, pronájem hausbótu po Evrope
 
 

 

Hausbotáři sdělují zážitky z cest

Co říkaji hausbótaři o dovolené na hausbótu.
A co jste zažily Vy? Napište nám, fotky a videa jsou vítané, těšíme se na Vaši spolupráci!

< zpět na přehled všech zážitku



• Francie – Alsasko/Lotrinsko.
Přístaviště Boofzheim, 11 dení plavba.


Příspěvek nám zaslala rodina Vysokomenská
Libčice nad Vltavou,
Lenka a Láďa Prah
a

 

Protože se nám plavba ve Frýsku velice líbila, rozhodli jsme se pro další plavbu, ale kam? Regionů kde je možné se s hausbótem plavit je velké množství a vybrat si není jednoduché.

Nechali jsme si poradit od Hausbóty Bockl a rozhodnutí padlo na Alsasko – Lotrinsko, které není od nás tak vzdálené a na trase se nachází spousta zajímavostí, které dle našeho uvážení budou stát určitě za zhlédnutí.

Den našeho odjezdu se rychle přiblížil a vyrážíme brzy ráno, všichni v dobré náladě, plni očekávání a natěšení na další plavbu. Cesta nám docela utekla, dorazili jsme na přístaviště Boofzheim ve 14 hodin. Všude byl klid, přístaviště sympatické, personál nás přijal velice mile. Omluvili se nám, že loď není ještě uklizená.

Zbývaly ještě dvě hodiny k převzetí lodě a my jsme s tím samozřejmě počítali. Než kapitán vyřídil potřebné formality, dali jsme cigárko, pivko chlazené a než jsme stačili dopít byla loď připravená k nalodění. Večer jsme chtěli jít do restaurace ale nakonec jsme byli po té štrapáci tak unavení že jsme šli všichni brzo spát.

Druhý den jsme vyrazili okolo deváté hodiny směrem Strasbourg, kde chceme nocovat a zůstat aspoň dva dny. Plavíme se po kanále du Rhöne au Rhin. Cestou jsme zdolali několik zdymadel která se ovládají zatáhnutím za šňůru .

To znamená přes šířku kanálu je v patřičné výšce konstrukce na které je upevněna spínací krabička s volně vysícím lankem, za který musíte při plavbě zatáhnout a tím dáte povel zdymadlu. To vám dá znamení na semaforu tak, že vedle červené se rozsvítí zelená a to znamená, že nás bere na vědomí a můžeme se připravit, když zhasne červená a zůstane svítit jenom zelená, vplouváme do zdymadla.

Velice jednoduchá manipulace ovšem jen do té doby, než za šňůru zatahne člen posádky (žena) a nechce se po zatáhnutí pustit, nebýt nás ostatních, že jsme začali řvát ať se toho provazu pustí tak nevím jak by to dopadlo, ale asi by se koupala a ještě tu konstrukci strhla možná sebou. No a bylo o zábavu postaráno.

Dorazili jsme do Srasbourg, zakotvili na přístavišti „ Bassin de l Hospital“. Místa k přiražení, vzhledem k tomu že je květen, je dostatek a ještě je to kousek od středu města, které ve Vás zanechá nezapomenutelné vzpomínky na jeho krásy, hrázděné domy, kryté mosty bez střechy, ostrov Grande Ile, tvořený dvěma rameny řeky Ill, studenská čtvrť, a hlavně katedrála (Strasbourger Münster) to je opravdu skvost, který dominuje tomuto městu. Zůstali jsme ještě druhý den a bylo stále na co koukat. Evropský parlament jsme zhlédli až při plavbě z města ven. Je to obrovské, moderní a drahé.

Další kotviště jsme zvolili hned za Strasbourg u zdymadla v městečku Souffelweyersheim. Moc milé místo, natankovali jsme vodu a napojili se na proud. Rozhodli jsme, že se půjdeme někam najíst a dát si dobré pivko které nám zatím všude moc chutnalo. Měli jsme štěstí restaurace „Auberge du Hans“ otvírala v půl sedmé a byla na druhé straně silnice od kanálu, přímo proti nám. Večeře byla opravdu báječná, nejlepší na naší plavbě, milá obsluha, dobré pivko(Fischer), víno francouzké chutné. Ještě teď vzpomínáme.

Dále pokračujeme do městečka Hochfelden, ve kterém se nachází nejstarší pivovar ve Francii Météor, kde se vaří výborné pivo se stejným názvem (Météor). Městečko je klidné, jediné co mu dominuje je tento pivovar, který není zrovna stavebním skvostem, ale na jeho komíně je obrovské čapí hnízdo které aspoň trochu areál oživuje. Sice jsme žádné čápi nezahlédli ale přesto doufáme, že si jenom odskočili pro nějakou potravu a toto místo neopustili. Každou středu odpoledne je možná prohlídka a ochutnávka piva a to jsme měli smůlu, byli jsme tam už v pondělí.

Přesto jsme pivko ochutnali v restauraci u nádraží, kde nás fascinoval skoro každou půl hodinu průjezd nejrychlejšího vlaku TGV, je to fofr. Olda chtěl udělat fotografii která se mu nevedla protože nikdy nechytl jeho začátek, ale vždycky jenom jeho konec, při té rychlosti to fotoaparát zkrátka nestihl.

Pivko nám moc chutnalo a už jsme do konce plavby jiné nepili, také cenově bylo dostupné. Ještě jsme na přístavišti zažili velký nákladní člun, který se potřeboval otočit, několik člunů včetně nás muselo změnit polohu aby se vešel a nikoho neohrozil, také manévr který se jen tak někomu na této trase asi nepoštěstí. Fascinovalo nás jak si lidé na vodě pomáhají a byli jsme hrdí na to, že i my jsme měli tu možnost a byli u toho. Loď řídil jeden člověk a tak perfektně, velký zážitek.

Další den se plavíme směrem Saverne, chceme tam zakotvit a zůstat aspoň jeden den a věnovat ho prohlídce města s návštěvou zámku Rohan a dobře zachovalé zřícenině du Haut – Barr. Měli jsme velkou smůlu, protože byl asi nějaký svátek, všechna místa ke kotvení byla obsazená a tak nezbylo nežli pokračovat v plavbě dále. Zámek Rohan je hned proti přístavišti tak jsme si udělali aspoň nějaké fotografie. Je to obrovská stavba z 18 st. Kanál zde meandruje z obou stran, to je hezké. Zatím máme moc pěkné počasí, jsme už všichni pěkně opálení, z domova dostáváme zprávy, že je chladno a tak jsme rádi, že jsme tomu unikli.

Další náš cíl je Lutzelbourg, připlouváme už celkem pozdě, tak kotvíme hned na prvním přístavišti. Zůstáváme na loďi u dobrého jídla a pití, probíráme zážitky, sedíme na horní palubě a plánujeme další den. Dostali jsme tip na miniaturní skalní obydlí v Graufthal, které je vzdálene asi 18 km a samozřejmě zříceninu hradu Lutzelbourg, který se tyčí přímo naproti nám a výstup k němu bude asi hodně krkolomný. Protože si chceme vzít taxik ke skalním domkům, usnesli jsme se, že cestou zpátky se necháme zavést nahoru k zřícenině.

Druhý den všechno klaplo podle plánu. V hotelu Vosges jsme poprosili o telefoní číslo, na které jsme zavolali a domluvili se s pánem, který zvedl telefon, že za dvacet minut přijede. Návštěva skalních obydlí stála za prohlídku, když si člověk představí, že okolo roku 1800 zde žilo i 40 lidí a poslední obyvatelka zemřela v roce 1958, naprosto nepředstavitelné, to se musí vidět.

Další zastávka byla zřícenina hradu, taxik nás vyvezl až nahoru ( platily jsme 40 € , z toho ujel zhruba 80 km, čekal na nás hodinu, nízká cena nás hodně překvapila. (Hned jsme pomysleli, kolik by nás stejná služba stála v Praze) na místo to už nebylo daleko, přišli jsme od zadní části, celkem normální cesta, všude stromy a keře. Když přijdete blíže naskytne se vám fascinující pohled na zbytky hradu, které jsou velice pečlivě udržované a pohled do okolí vás naprosto uchvátí.

To byl pěkný zážitek, nakonec i cesta dolů není tak hrozná a jde to celkem rychle. Když sejdete dolů a jdete kousek po silnici, narazíte vlevo od cesty na obchod s broušeným sklem, to si připadáte jako doma a když si k tomu ještě přečtete, že bylo broušení skla obnoveno a je používána technika převzatá z Čech, tak to potěší. Tento den jsme zakončili v bar- bistro“Eselsbahn“ na večeři a hlavně pivko Meteor, bylo pěkně tak jsme seděli venku. Spát jsme šli celkem pozdě. Byl to zase pěkný den.

Ráno vztáváme a netekla voda, v kabele kterou jsme dostali sebou, je mimo jiné telefoní číslo na bási kam se volá v případě poruchy atd.. Kapitán tedy zatelefonoval a dostal radu jak závadu odstranit, bylo to v mžiku hotové a při další poruše už to kluci zvládli bez problémů.

Vyplouváme okolo desáté a čeká nás šikmý lodní výtah v Artzviler, připluli jsme akorát, dva hausbóty už byly naloděný a vzali i nás. Nepředstavitelné, zajedete vlastně do vany na kolejovém podvozku a ten vás buď vyzvedne nahoru zhruba do výsky 44 m nebo spustí dolů. V našem případě nahoru.

Pěkný zážitek, dále nás čekaly dva vodní tunely jeden 2.450 km a druhý 400m, také pěkný zážitek, plavíte se skoro ve tmě jenom slabé osvětlení, hukot vody a každé slovo jako by vycházelo ze záhrobí. Když jsme vyplouvaly z tunelu tak v ten okamžik z vedlejšího tunelu vystřelil nákladní vlak, to byl takový rachot, že jsme se všichni tak vylekali a než jsme se vzpamatovali byl pryč. Taková náhoda se asi jen tak někomu nepoštěstí.

Dorazili jsme do Xouaxange na pěkné přístaviště a protože je už skoro večer rozhodli jsme se přenocovat a dojít si do vesnice na večeři. Vyslali jsme pánskou posádku aby to šla zjistit, že se zatím nastajlujem. Restaurace byla a dokonce otevřená, usadili jsme se venku a k našemu překvapení jsme zjistili že majitelka je z Madagaskaru a podává mimo francouzkou kuchyni také exotickou kuchyni. Já jsem zvolila menu exotické, ostatní členové francouzké.

Po večeři se dámská posádka rozhodla jít ještě na procházku, muži už ne, v průvodci jsme se dočetli, že ve vsi se nachází zbytky zámku, které později sloužily jako vězení a část zachovalé římské silnice. Zámek, spíše skromné zbytky zámku jsme našly, kostel z 11 st. s okrouhlou zvonicí se nedal přehlédnout, ale římskou cestu ač jsme se snažily jsme nenašly, vzdaly jsme hledání a vrátily se na loď. Na lodi byl klídek, muži usazení na horní palubě, přisedly jsme si k nim a vychutnávali jsme všichni tu nádheru. Bylo teploučko, studené pivíčko, lahodné vínečko a cigárko, co více si může člověk přát.

Čas na lodi se nám pomalu krátí, dnešní den chceme projet nejvyšší zdymadlo u Réchicourt se zvedací výškou 15,70 m a podívat se na Baťovu fabriku v Bataville. U zdymadla jsme trochu čekali, zdymadlují se aspoň dvě lodě naráz, tak jsme museli čekat než přijede další loď. Jsme na straně kde budeme klesat dolů, je to teda tlama, která vás pohltí a máte pocit že klesáte do hrobu i když velice klidně a pomalu, byl to ohromný zážitek.

Městečko Bataville, typická Baťova fabrika, včetně domků pro zaměstnance. Dnes už není v provozu, ale dávná prosperita je ještě hodně znatelná. Potkáte se tady s kouskem domova i když tak daleko od něj. Vracíme se zpátky, protože si chceme užít zdymadlo i směrem nahoru, tentokrát nás nechaly proplut samotný, protože už bylo pomalu 6 večer a konec pracovní doby. Vplouvali jsme do zdymadla zrovna když jsem dávala vonící kávu na horní palubu. Plavčík upevnil loď na plovoucí pachole a v klídku jsme si popíjeli kávu při zdymadlování, asi jsme jediní ale tak se to povedlo.

Už jsme byli hezký kus od zdymadla když za námi jel autem správce zdymadla a něco hulákal mával rukama tak jsme zpomalili. Utrhl se nám poldr a on ho za námi vezl, bylo to moc hezké a potěšilo nás to. Odměnili jsme ho studeným pivkem, přijal to s radostí, protože bylo v šest večer ještě velké vedro. Místo ke kotvení a přenocování jsme našli pěkné a měli jsme štěstí, protože se během chvilky přihnala buřina a začalo lít jako z konve, akorát když jsme se vyvázali ke břehu.

Déšť bušil do hausbótu, vítr jako by nás chtěl odfouknout, hromy, blesky, to byla atmosféra, dali jsme panáka a jedli a pili až do pozdních hodin. Užívali jsme si to všichni moc hezky.

Ráno se trochu ochladilo, ale v deset hodin bylo už 19st. Plavíme se už po kanále Houilleres směrem Saarbrücken, okolo spousty jezer které lákají ke koupání. Na celkem krátkém úseku jsme propluli 13 zdymadel a zůstali jsme kotvit na pěkném přístavišti v Mittersheim, obstarali jsme nákupy a došli jsme si na pivko.

Ráno nás čeká cesta zpátky do Hesse, kde budeme odevzdávat loď. Byla to zase moc pěkná plavba, člověk by nejraději zůstal dál, ještě by toho chtěl hodně vidět, ale všechno má i svůj konec a tak si naplánujeme další začátek. Kdy, no přece hned jak to bude možné a vás všechny zveme také, stojí to za to.

 

 

Shrnutí naší plavby:

Proplouvali jsme rozmanitou krajinou, kanál který se vine úplnou rovinou a lemují ho vzrostlé platany které v parnu poskytují stín, kanál meandrující, vedle kterého se tyčí kopce až do nebe, staré hrady které dominují okolí a které nepřehlédnete, kostely, malebné vesničky, krásné město Strasbourg, které vás uchvátí, hrázděné domy, šikmý lodní výtah, tunely, jezera, zdymadla která jsou na plavbě zpestřením, všude šťavnatá zeleň do které by jste se nejraději zakousli, doprovází vás kachny, labutě, různí ptáci, jezera s čistou vodou, spousta rybářů se kterými laškujete, jestli chytají metrové ryby nebo milimetrové, zdravíte se se všemi co řídí plavidlo i s těmi, kteří okolo kanálu sportují, kolaři kterých je na cestě hodně, není divu, ty pěkné stezky a hlavě všude se jede po rovině, dobře jsme se vždy najedli i popili, pivíčko které chutnalo jako křen a vínko které je pitné, bagetky a výborné sýry na našem stole nechyběly.

Napsala Vlaďka Vysokomenská

 

< zpět na přehled všech zážitku


 

Pronájem hausbótu ve Francii: Elsasko: Hausbóty Bockl, dovolená na hausbótu

 

 

Neu in Programm: Hausboote von Snaily: zu den Hausboote und Preisen Neu im Programm: Tarpons von FPP: zu den Hausbooten und Preisen

 

Hausbóty Bockl s.r.o. • 382 23 Černá v Pošumaví • Muckov 540 • Tel. 774 723 775 • KONTAKTwww.hausboty-bockl.cz
Hausboot Böckl Österreich• +43 (0)2842 / 51218 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.com
Hausboot Böckl Deutschland • Tel. +49 (0)89 / 40 10 10 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.de
Copyright: Hausboot Böckl 2002–2015