Hausbóty Bockl: dovolená na hausbótu, pronájem hausbótu po Evrope
 
 

 

Hausbotáři sdělují zážitky z cest

Co říkaji hausbótaři o dovolené na hausbótu.
A co jste zažily Vy? Napište nám, fotky a videa jsou vítané, těšíme se na Vaši spolupráci!

< zpět na přehled všech zážitku



• Francie: Plavba po klidné řece
Charente provoněná cognacem

Vyplutí: Jarnac 29.8.2015 / 10 denní plavba.
Loď od společnosti Le Boat - Nautilia 

Cestopis pro Vás napsala Blažena Martinek.
Fotografie: Blažena Martinek & Hanka Hrabáková.

Řeka Charente se nachází na východě Francie a navazuje na Atlantický oceán.

Cesta k ní je daleká, ale jezdíme rádi, proto volíme jízdu automobilem. Předem jsme si zabukovali hotel Campanella v Besancon (Canal du Rhone au Rhin) ve Francii, zhruba na půlce cesty do našeho cíle. Cestu už bereme jako součást dovolené a vybíráme i možnost přenocování pokud je to možné na zajímavém místě, jako nyní v Besancon s možností prohlídky jak pěkného starobylého městečka tak i pevnosti. Na místo jsme přijeli okolo 16 hod, ubytovali jsme se a autem dojeli až na parkoviště u pevnosti. Potom jsme prošli městem, nakonec jsme zaparkovali auto u hotelu a zašli si do nedalekého baru na pivko. Dlouho jsme se nezdrželi, čeká nás dalších 700 km na přístaviště do Jarnac, tak se jdeme na tu cestu která nás ještě čeká, pořádně vyspat. Na přístaviště Jarnac jsme přijeli okolo 17 hod, sluníčko ještě pálilo a bylo velké vedro. Potřebné formality se trochu protáhly, hodně lidí bylo odbavováno. Naše loď byla už pro nás připravená, tak jsme se nalodili a než přišel technik k předání lodi, měli jsme vybaleno a hlavně nápoje u ledu. Večer jsme ještě zašli na studené pivko a na lodi jsme už pozorovali západ slunce, byl jedinečný. Spousta lodí už odplula, přístaviště je tedy poloprázdné a teprve ta správná pohoda. Užíváme si to, sedíme na horní palubě, spát nechvátáme. Víno už je vychlazené a dobré.

Je neděle ráno, slunečníčko už pěkně pálí, bude zase příjemné teplo. Snídáme  čerstvou bagetu a vše co máme rádi. V 10 hod odvazujeme loď a vyplouváme směrem Angoléme. Ještě v Jarnac nás čeká první samoobslužné ruční zdymadlo.

Před zdymadlem je pohodlné molo ke kterému se uvazujeme a jdeme všichni připravit zdymadlo ke zdymadlování. Musíme vyrovnat hladinu na úroveň příjezdu. Výška hladiny se reguluje stavidly, která jsou ovládána koly. Otevírání zdymadlových vrat je ovládáno rovněž velkými koly. Po průjezdu zdymadlem se musí oboje zdymadlová vrata zavřít. Je to povinost každé posádky. Je rozhodnuto, já s Jardou budeme ovládat zdymadla a jeho manželka Hanka s kapitánem se budou starat o kotvení loďě. Než jsme po zdymadlování uzavřely vrata, posádka na lodi se po proplutí uvazuje opět k molu a čeká než skončíme s uzavřením vrat a nalodíme se.

První naše zastávka Graves, pohodlné kotviště bez poplatku. Vesnička kde je pěkný románský kostel, měli jsme štěstí byl otevřený. Ovšem hlavní náš cíl byla palírna cognacu Maisson JR Brillet. Měli jsme možnost si prohlédnout i sklep ve kterém cognac v sudech zraje. Ještě musím připomenout populární nápoj Pineau     (kombinace cognacu s vinnou sladkou šťávou). Proces stále zdokonalují a kombinují s různými druhy ovoce. Tento nápoj vznikl úplnou náhodou. Vinař zabívající se výrobou cognacu a výrobou vinné sladké štávy, naplnil tuto sladkou šťávu do sudu ve kterém zůstal na dně zbitek cognacu. Sud ležel několik let zapomenut, když ho vinař otevřel a ochutnal jeho obsah, narodil se Pineau.

Po tomto pěkném zážitku  se plavíme dál. Kotvíme u pohodlného mola s vodou a elektrikou za poplatek 0,50 € v Juac-Saint-Simon. Chceme zde nocovat. Je pozdní odpoledné ještě velké teplo tak se jdeme všichni vykoupat. Voda v řece je nádherně čistá a teplá. Nejsme sami, posádky dalších lodí, které kotví vedle nás si také užívájí koupání. Večeříme na lodi a pak následuje kanasta.

Ráno nás budí sluníčko a teplíčko, bude zase nádherný den. To je dobře, jdeme si prohlédnout muzeum Maison des Gabarriers. Gabarriers jsou lodě, které se zde v dávných dobách stavěly.

Tyto lodě se plavily plně naložené kamením, dřevem, papírem, kanony, sudy cognacu, konopím pro výrobu provazů do Rochefort a zpátky opět plně naložené různým zbožím. Lodě tahaly koně, nebo se pádlovalo. To si dnes už nedovedeme představit, tam a zpátky je to pěkně daleko. V muzeu jsme si prohlédli různé nástroje, dokumenty, modely, vše co souviselo s výrobou těchto lodí. Prošli jsme vesničku, objevili jsme dům stavitele lodí s pěkným portálem v uličce pod muzeem naproti kostelu. Za muzeem dozadu na konci vesnice je starý hřbitov, staré náhrobky, které pamatují dávnou dobu. Bar na náměstí má polední pauzu, ale nás ještě paní obsloužila. Je to malebná a příjemná vesníčka. Stojí za prohlídku. Po patřičném osvěžení jsme se vrátili na loď, ještě jsme se vykoupali a pkračovali v plavbě.

Zastávka ve Vibrac, milá vesnička k procházce i koupání. Tady jsme se moc nezdrželi, plavíme se do Chateauneuf-sur-Charente zde chceme přenocovat.

Kotvíme u dřevem vyztuženého břehu. Plovoucí ponton byl obsazený.

Jdeme se projít do města a hlavně se podívat kde je pekařství. Není daleko od kotviště.  Kousek od mola procházíme okolo bývalé prádelny a další chůzí přicházíme k pěkné radnici. Od radnice ulicí směrem nahoru dojdeme ke kostelu Saint – Pierre, je to nádherný klenot románského umění s velkolepou trojlodní bazilikou. Na fasádě jsou vytvořeny zajímavé sochy, dosud není známo koho představují. Naproti kostelu je pěkný dům výrobce hudebních nástrojů s pěkným štítem. Supermarket je zhruba 200m od nádraží. Trh je v úterý a sobotu, ten jsme nestihli. Okolo radnice je několik barů k osvěžení, příjemná obsluha dobré pivko.

Večer jsme si zašli do restaurace naproti zdymadlu na dobré jídlo, nezklamalo nás.
uleháme docela pozdě, kanasta se protáhla.

Ráno stáváme opět do sluného dne, zase bude krásně. Na stole už je čerstvá bageta, kapitán se obětoval a došel do pekařství, které není vzdálené daleko od kotviště. Jako bonus jsme dostali ještě croasan s čokoládou. Káva už provoněla lodičku, nespěcháme a v klidu si snídani užíváme.
Kapitán velí do práce, odvazujeme loď, smotáváme lana a další den plavby nám začíná.
Zdoláváme zdymadla která už nezmiňuji, všechna jsou stejná a s Járou jsme už sehraná dvojka, jde to dobře.

Kotvíme v Saint-Simeux u pontonu. Náš cíl muzeum Réve Auto Jeunesse – Madame Monique. Toto muzeum je pro malé i velké od 7 do 77 let. Prohlídka jenom po telefonické domluvě, měli jsme smůlu Madame Monique měla otevřeno až odpoledne a to už se nám nehodilo, stejně tak Pub Kabarier, mimo sezonu má otevřeno jenom večer. Z časových důvodů jsme se rozhodli vrátit do Jarnac a nocovat v domovském přístavišti. Čeká nás proplutí 6 zdymadly a zhruba 20 km plavby. Cestou jetě kotvíme a užíváme si koupání. Večer jsme dopluli na přístaviště v Jarnac, uvazujeme se zhruba na místě ze kterého jsme vyplouvali, budeme zde nocovat.

Máme hlad tak se vydáváme do města něco pojíst. Pobřeží je lemováno platany které poskytují v těchto parných dnech dostatek stínu. Nábřeží je plné lidí, jak by ne, je nádherný teplý večer a nikdo nechce sedět doma. Míjíme hloučky lidí až dojdeme na malé náměstíčko které nás uvítá obrovským nápisem Courvoasier, tuto značku cognacu známe, i u nás se prodává.  Protože máme chuť se někde najíst odkládáme prohlídku této světoznámé palírny na druhý den ráno.

Restaurace jsou všechny v okruhu kde se nalézáme zavřeny, je po sezoně. Máme štěstí, narazíme na kebab odkud se linou lahodné vůně a množství zájemců, kteří si kupují dobroty sebou domů svědčí o tom, že tady všem dobře chutná. Neodolali jsme zasedli a nechali si donést porce které nebylo možné sníst, bylo to velice chutné. Jediná vada, nemají točené pivo, nezaskočilo nás to, po dobré večeři usedáme u nedalekého baru a dáváme si do nosu chmelového opojení. Na loď se vracíme za tmy.

Stáváme opět do sluného dne a máme spoustu plánů, jak naložit s nastávajícím dnem, Po výborné snídani se jdeme ještě projít do města, narodil se zde Francois Mitterand a prožil tady celé své dětství. Jeho rodný dům a také muzeum na Rue Abei, ve kterém můžete zhlédnout všechny dary které Miterand za svého působení obdržel. Stojí za prohlídku. V tomto rodném městě je také pohřben.
Kostel Saint–Pierre byl často přestavován. V podzemí se nachází krypta z 12 st. je přístupná ke skleněným dveřím, vidět dovnitř je velice dobře.
Nahlédli jsme letmo do tržnice, otevřeno je každý den kromě pondělí. Zakončili jsme návštěvu Jarnacu v baru a obdarovali se pivkem, je krásné teplo a tak je také patřičná žízeň.

Kotvíme Bourg – Charente, uvazujeme se na pohodlné kotviště. Já s Hankou jdeme na procházku, láká nás rozlehlý impozantní zámek. Hned u přístaviště je most který přejdeme, zámek je zahalen do zeleně stromů, které ho ze všech stran obrůstají a není tedy skoro nic vidět. Obcházíme zámek ze všech stran, všude kamery, je důkladně střežen. Dříve patřil Jindřichu IV a dnes ho vlastní společnost která se zabívá výrobou cognacu. Procházka se nám trochu protáhla, ale stála za to.

Pomalu se vracíme k lodi, která je opuštěná, naši muži si dávají pivko v nedalekém baru, ve kterém je prodejna a ještě pošta. Jdeme si k nim přisednout. Před barem je  pěkná studně, jsou zvláštní - dali si tenkrát záležet aby hezky vypadaly, narazíte na ně všude kde žijí lidé. Dnes už se určitě nepoužívají, ale jsou hezkým doplňkem místa kde se nacházejí. Zítra než se budeme plavit dál si prohlédneme další zajímavosti které se zde ještě nacházejí. Posnídali jsme a jdeme si prohlédnout románský kostel Saint-Jean-Baptiste z 12 st. je otevřeno a tak vcházíme dovnitř, vlevo na zdi je velká gotická freska z 13 st. Všímáme si další studně větších rozměrů, je pěkně zachovalá. Jdeme si prohlédnout i zadní část kostela. Ještě si uděláme procházku přes tuto milou vesničku, narazíme na další studnu, ale už ve špatném stavu a ještě jedna studna je až v ulici nahoře - ta je zajímavá. Nachází se zde muzeum Pouponniere – rue du port se sbírkou 2.800 panenek otevřeno až od 14 –18 hod. Je nutné se předem ohlásit telefonem. To už nestihneme.

V roce 1979 zde našli potapěči část z dlabané lodě datované 4.500 let před Kristem Vystavena je tato část v muzeu ve městě Cognak.

Pokračujeme v plavbě k zámečku Sain Brice, kde se vážeme k molu pro jedno plavidlo, budeme zde nocovat.

Pěkný zámeček, v jeho zahradě je velká bronzová socha jelena. V tomto zámečku se seznámila Catherine de Medici s Henri de Navara, pozdějším králem Jindřichem IV. Není veřejnosti přístupný ale i tak stojí za zhlédnutí. Jdeme okolo zámečku trochu stoupání do kopce k románskému kostelu, od kostela ulicí doprava a přicházíme k malému ateliéru keramiky Michéle Robin. Vítá nás pěkně vybarvený kohout, ne živý ale na plechové reklamní kulaté tabuli. Vstoupili jsme do ateliéru, přivítala nás s úsměvem majitelka a vůně právě tvořených výrobků. Nechala nás v klidu si prohlédnout výrobky které vytvořila.

Velice pečlivě nám zakoupené věci zabalila a s úsměvem se s námi rozloučila. Ještě si chceme prohlédnout  vojenskou pevnost Garde Epée a Abbaye de Chátre, oba objekty na sebe navazují. Muže posíláme na loď a jdeme s Hankou sami. Od ateliéru směrem nahoru dorazíme na křižovatku a ukazatel nás posílá směrem doleva k Abbaye de Chátre. Jdeme a jdeme, vinohrady dozrávajícího vína, nikde ani živáčka, akorát okolo nás projedou dvě auta. Dojdeme k pevnosti která už je dávno opuštěná a uzavřená. Prohlídka z venku je zajímavá, hlavně nás zaujala rotunda, která už se pomalu rozpadá a aby nedošlo k úplné zkáze je sepnuta pevnými popruhy s obrovskými přeskami, takto určitě nějaký čas vydrží, než bude zrenovována. No a kudy ke klášteru Abbaye de Chátre? Cesta pokračuje dále směrem dolů, tak jdeme. Jaký div, docházíme mladý pár a ptáme se na cestu, s ůsměvem nás posílají směrem doleva, mají pravdu je tam ukazatel.

Jdeme dále kousek lesem a pak už jenom mezi vinohrady a poly, zase docházíme k ukazateli a ten nás posílá opět doleva. Nikde nic, už to chceme vzdát, když si na levé straně mezi stromy všimneme části budovy. To je určitě ono. Došly jsme k napůl rozpadenému klášteru, zachovala se z něj opuštěná loď s pěknou klenutou fasádou a překrývaným portálem, jeden z nejelegantnějších románského údobí. Byl to pro nás ohromující až tajemný zážitek. Ušly jsme tam a zpátky zhruba 9 km. Tato výprava nás hodně obohatila. Ještě se večer vykoupeme a den končí kanastou, vínkem, pivkem a dobrotama k zakousnutí.

Ráno vstáváme opět do sluného dne nechceme tomu už věřit ale je to tak. Dnešní cíl Cognac. Město jehož zlatavý a lahodný mok je znám v mnoha částech světa.

Vplouváme do města, míjíme obrovský areál palírny Henesy a kotvíme nedaleko u přístavního mola v blízkosti přístaviště Locaboat. Je zde voda, proud, také možnost zapůjčení kola. Poplatek za přenocování 7€. Zamykáme loď a jdeme zaplatit nocování. Hned na nábřeží nás upoutá směrovka Martel. Jak jinak, první cesta vede tam. Obrovská palírna, pěkná prodejna a možnost prohlídky výrobny. Můžete absolvovat malý nebo velký okruh, liší se cenou. Při procházce městem jsme špekulovali proč jsou domy zčásti začernalé a dopátrali jsme se, že to způsobuje houba (Torula Compriacensis) která vzniká od alkoholických výparů produkovaných z drahocených nektarů. Houba je viditelná pouze pod mikroskopem. Původní opevnění města se nachází u nábřeží, není možné ho minout. Chtěli jsme absolvovat prohlídku palírny Henesy bohužel do roku 2016 je uzavřena z důvodů rekonstrukce.

Máme hlad a do cesty se nám postavila restaurace La Scala s terasou nad nábřežím, je tedy rozhodnuto, jdeme tam. Usedáme na terasu v doprovodu číšníka který nás usazuje na místo. Výběr jídla je z jedné dení nabídky a pak jídel na objednávku. Vybraly jsme z dení nabídky a moc jsme si pochutnali. Posilněni jsme se vydali na další prohlídku města, jako první volíme muzeun Cognacu kde shlédneme pěkný film o řece Charente a lodní dopravě na ní.

Prohlédneme si kostel Saint Leger s pěkným románským portálem. Pomalu končí den, ještě se jdeme projít na druhou stranu řeky po mostě vlevo. Kousek od mostu je pekařství, zakoupíme bagety a končíme u nedalekého baru, jak jinak pivko.

Opuštíme město Cognac plné cognaku, ale aby jsme nevyšli ze cviku přirážíme kousek od vyhlášené palírny Pieerete a Christian Babinot. Po krátké chůzi stojíme v malém milém krámku a už degustujeme. Zakoupíme vše co jsme ochutnali tedy i Cognac i Pineau a mažeme zpátky na loď. Pokračujeme dále, při plavbě míjíme další palírnu, protože jsme už za molem a nechceme se vracet necháváme si zastávku až při zpáteční plavbě. Doplouváme do Dompiere, uvazujeme se na plovoucí ponton, hned vedle campingu kousek od lanového přívozu. Je ovládán ručně, klikou stejně tak i závory z obou stran řeky. Přívoz obsluhuje jeden muž každý den od 10 – 13 hod a od 14 – 19 hod, ve čtvrtek do 22 hod. Panuje tu čilý provoz, mladík se pomalu nezastaví a ještě se stačí na každého usmát a popovídat. Kousek od přístaviště je pekařství a hned vedle jedoduchý bar na který navazuje restaurace s regionální kuchyní. Je sice konec léta ale v kempingu je ještě celkem dost obsazeno a živo.

Ráno jde dobrovolník zakoupit k snídani čerstvou bagetu, snídáme na horní palubě a pozorujeme čílí ruch na přívozu. V campingu naopak je ještě klid. Zatím nechvátame s vyplutím protože přívoz je stále v provozu, musíme tedy počkat až bude zaparkován. Netrvalo to dlouho a můžeme zvednou kotvy a plavit se dále. Musí se plout velice opatrně přes dráhu přívozu protože je uchycen na laně, které se spouští po zaparkování na dno řeky. Někdy se stane, že převozník lano nechá na povrchu a došlo by k nemilé kolizi. Opatrnost je zde opravdu nutná a poviností každého plavidla je 2 x zatroubit před vplutím do jeho dráhy.

Kotvíme v Chaniers, kotviště u dřevěného mola s vodou i proudem, hned využíváme. Zde je také lanový přívoz  ale už ne ručně ovládáný klikou, ale je poháněn motorem. 150 m od kotviště je obchod Coop, jdeme doplnit zásoby, malý krámek ale dobře zásobený. Muži odnášejí nákup na loď a já s Hankou jdeme na procházku městečkem. Dojdeme k románskému kostelu, byl otevřený a pěkný. Naším cílem je  restaurace s terasou, pod kterou jsou pozůstatky zařízení strarého mlýna. Veřejnosti přístupné. Neznáme sice cestu ale víme, že je to zhruba jeden km od vesnice. Jdeme od kostela doprava okolo hřbitova, stále po cestě až dojdeme do další vesničky, po krátké chůzi vede cesta doprava po mírném kopečku směrem dolů. Po další krátké chůzi už vidíme venku vystavené mlýnské kameny a slyšíme hukot vody. Jsme na místě, na terase sedí pár hostů a pod terasou je otevřený nenápadný vchod, vešly jsme a bylo jasné, že tady kdysi dávno klapalo mlýnské kolo, které je ještě zachováno, ale zub času udělal své. Hukot vody protékající pod námi, sluníčko  osvětlující prostor, to vše vytvořilo zajímavou atmosféru. Při návratu na loď nás čekalo překvapení, pěkný dobře živený kocour. Dostal kus špeku který shltnul okamžitě, salámem už pohrdnul a odkráčel na své vyležené místečko. Je součástí kotviště a kamarád s každou posádkou která zde zakotví, pokud má špek. Ráno se s námi přišel ještě rozloučit, zbaštil poslední sousto špeku a šel si po svém. Ještě jsme mu zamávali, odměnil nás kocouřím pohledem a zaujal místo na svém vyleženém místě, kde vyčkává na další posádku.

Plavíme se dále do nejstaršího města tohoto regionu Saintes. Kotvíme přímo u historické části města, před Vítězným obloukem u plovoucího mola s vodou a elektrikou. 10€ přenocování. Ponton se na zimu odstraňuje. Pěkné město plné mnoha zajímavých kulturních památek. Jako první hned u nábřeží Vítězný oblouk (Arc Germanicus), na něj navazuje muzeum a v blízkosti je restaurace, kde jsme se dobře najedli. Procházkou přes most jsme se dostali ke katedrále Saint-Piere. Nádherná pozdně gotická 72 m vysoká katedrála, která ohromí snad každého, kdo má možnost si ji prohlédnout. Město je pulzující životem, je tu velice rušno, pěší zónou je příjemná procházka i posezení.  Máme nakoupené nějaké dobroty a tak pojíme na lodi.

Je hezké teplé ráno, po snídani se půjdeme podívat na galo-románský Amphitheatre, vzdálený od lodi zhruba 3 km, je obrovských rozměrů. V době své slávy pojalo        15 000 diváků. Jdeme pěšky, ale dá se tam dojet městským vláčkem, nebo taxi. To vylučujeme, protože se chceme projít městem a objevovat další z jeho zajímavostí. Od katedrály je vše už pečlivě označeno, procházka je sice krkolomná, šplháme se chvíli nahoru pak zase dolu, ale je co vidět. Věž kostela Saint-Eutrope s nádhernou gotickou věží máme stále v zorném poli. Poslední úsek jdeme po schodech dolů, parkem a najednou stojíme před arénou. Vše je oploceno, až do středu jsme se nedostali, ale pohled od plotu, kterým je aréna tohoto obrovského amphiteatru oddělena, byl úžasný.

Jedna zajímavost, v tomto městě se narodil v roce 1738 Dr. Guilotine vynálezce popravčího nástroje gilotýny.

Tady končí naše plavba, chtěli jsme se plavit až k oceánu, ale můžeme doplout hausbótem ještě do Saint-Savvinien a k oceánu pak dojet vlakem. Už při předání lodě jsme byli upozorněni, na příliv a odliv. Při odlivu je voda plná bláta a mohli bychom díky tomu zničit motor a to jsme opravdu nechtěli.  Zvolili jsme tedy jiné řešení, plout o den dříve zpátky do domovského přístaviště Jarnac a odtud autem k oceánu zhruba 100km, vrátit se zpátky na loď přenocovat a ráno po předání lodě směr domov. Bylo rozhodnuto.

Při plavbě  zpátky jsme jsme přenocovali v Dompiere u ručního přívozu na molu u břehu, kde je voda a proud. Stojan byl zamčený a klíč u převozníka, vyzvedli jsme si ho a zaplatili 3,50€. Večer jsme si došli na pivko do nedalekého baru.

Další den plavbou za Dompiere je nenápadný ponton, který jsme přehlédli při cestě nahoru mezi Pk 8 a Pk7. 300 m od pontonu je palírna cognacu Chatu du Peron (Gade Moulin). Uvazujeme se a jdeme na další degustaci. Směr je pěkně označený. U palírny nás vítá jako první pěknej pejsek, chová se k nám jako by nás už znal a věděl, že přijdeme, chvilku za ním přichází příjemná paní, která nás zve dál a nabízí nám různe druhy lahodných nápojů. Odcházíme obtěžkáni několika lahvinkami zlatavého moku. Ještě se jdeme naposledy všichni vykoupat a pomalu naše plavba po řece Charente končí.

Ještě máme před sebou poslední přenocování a volíme  Bourg -  Scharente. Příjemné kotviště, pěkné prostředí. Ještě se k nám připojila k přenocování, posádka na lodi vision 4, při plavbě jsme se často potkávali. V 8 hodin večer okolo nás proplouvá loď se 4 členou posádkou. Chystáme se na kanastu, když kapitán hlásí, že projíždějící loď uvízla na mělčině. Pozorujeme jak se snaží plavidlo vyprostit, ale marně. Můj muž se rozhoduje okamžitě, zavelí odvázat loď a jet jim pomoci. Varuji ho, že to není přípustné, prostě se to nesmí a pokud uvízne i naše loď, náklady na vyproštění si budeme hradit sami. Neodradí ho to, je přesvědčený, že to zvládneme. No dobře, tak se do toho dáme. Nezkušení, poprvé vyprošťujeme loď. Bylo to napínavé, ale zvládli jsme to. Posádkou byli angličani. Všem spadl velký kámen ze srdce. S anglickou posádkou jsme se rozloučili a pluli jsme zakotvit a přenocovat.

Okolo čtvrté už kotvíme v Jarnac.
Ráno dojdeme pro auto, je uzamčené na parkovišti. Protože je pondělí tak to není problém. Pokud bychom chtěli jet v neděli, museli bychom se domluvit předem aby nám auto vyvezli a nechali na prostranství u báze. Odjíždíme celkem brzy a první zastávka je v Rochefort, jdeme na prohlídku výrobny provazů a lan (Corderie royale) pro potřeby francouzkého námořnictva. Tato výrobna byla postavena na rozkaz krále Ludvíka XIV. Unikátní je 374 m dlouhá výrobní hala pro výrobu lan všech možných průměrů.
Postupem času areál začal chátrat, v roce 1964 vyhořel a bylo rozhodnuto o jeho demolici. Z iniciativy velícího admirála a za pomoci vojáků byl celý areál zrekonstruován a dnes slouží jako muzeum výroby lodních lan. Prohlídka je možná s vizuální a hlasovou podporou. Vstupné 9€. Velice zajímavý zážitek pro nás všechny.
Ještě jsme si prohlédli v suchém doku velkou válečnou plachetnici l´Hermione, která po plavbě z Ameriky zde byla na běžné údržbě. Údržba byla dokončena a v době naší návštěvy byl suchý dok právě zaplavován. Zajímavá zkušenost pro „suchozemce“.

Po této prohlídce jsme dojeli k
obrovskému závěsnému lanovému přívozu přes řeku Charente, postaveném v 19 st. Jedná se o jedinečnou ocelovou konstrukci, kde na lanech je zavěšena přepravní plošina a jako lanovka překonává řeku. Velice zajímavé.

Dále jsme pokračovali z Rochefort na Fouras a po několikakilometrovém mostě na ostrov Ile ď Aix  s vyhlídkou na pevnost Boyard. Až k pevnosti je možné se plavit výletní lodí. Tak a to už je opravdu všechno.

 

hausboty bockl: charter hausbótu ve francii: CHARENTE

hausboty bockl: dovolena na hausbotu: Francie: CHARENTE

hausboty pronajem bockl. CHARENTE

hausboty bockl: pronájem hausbótu ve francii: CHARENTE

Shrnutí
plavba po řece Charente byla jedinečná. Řeka je klidná, bez velkého proudu, voda nádherně čistá, koupat se můžete všude kde se vám zachce. Plavíte se okolo zámků, zámečků, pěknou přírodou. Pěknými městy, městečky, vesničkami provoněnými zlatavým mokem, který tady tolik chutná. Spousta pěkných kostelů, klášterů, také krypta stála za zhlédnutí a amfiteatr na okraji města ve volné přírodě. Lidé usměvaví, ochotní pomoci. Trasa pohodlná bez velkého turistického náporu, pro začátečníky ideální. Tuto trasu jsme nazvali „Plavba po klidné řece provoněná cognacem“.

Cestopis pro Vás napsala Blažena Martinek

< zpět na přehled všech zážitku


 

hausboty bockl CHARENTE

hausboty bockl CHARENTE: charter hausbóty

hausboty bockl CHARENTE

hausboty bockl CHARENTE

hausboty bockl CHARENTE

hausbóty pronájem - hausbóty bockl: plavba po Charente

 

 

Neu in Programm: Hausboote von Snaily: zu den Hausboote und Preisen Neu im Programm: Tarpons von FPP: zu den Hausbooten und Preisen

 

Hausbóty Bockl s.r.o. • 382 23 Černá v Pošumaví • Muckov 540 • Tel. 774 723 775 • KONTAKTwww.hausboty-bockl.cz
Hausboot Böckl Österreich• +43 (0)2842 / 51218 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.com
Hausboot Böckl Deutschland • Tel. +49 (0)89 / 40 10 10 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.de
Copyright: Hausboot Böckl 2002–2015