Hausbóty Bockl: dovolená na hausbótu, pronájem hausbótu po Evrope
 
 

 

Hausbotáři sdělují zážitky z cest

Co říkaji hausbótaři o dovolené na hausbótu.
A co jste zažily Vy? Napište nám, fotky a videa jsou vítané, těšíme se na Vaši spolupráci!

< zpět na přehled všech zážitku



• Itálie: Porto Levante do Casier, 1 týden

Povídání od rodiny Stejných z Prahy a jejich přátel Aleny a Jardy z Benátek nad Jizerou: o dobrodružné plavbě v Itálii po řece Po (Pád), benátské laguně a řece Sile.

Je 23 dubna, odjíždíme ve dvě hodiny nočního času, máme před sebou zhruba 800 km k našemu cíli. Cesta je dlouhá, ale jsme všichni šoféři a tak jsme se při jízdě vystřídali. Projeli jsme zhruba třicet tunelů, dominantní Alpy v Rakousku a pěkné Dolomity už na území Itálie.

Cesta nám rychle utekla, je 14 hod. a jsme na přístavišti Porto Levante. Na bázi nás velice mile uvítal personál, potřebné formality k převzetí lodě a nutná zkušební jízda netrvaly dlouho. Ještě jsme dostali radu, kde se dobře najíme, nalodili jsme se hodně rychle při představě dobrého jídla a pití. Po té štrapáci nám moc chutnalo. Byla to příjemná restaurace, milý personál a pěkné prostředí. Vřele doporučujeme všem, kteří zvolí tuto trasu, personál vám už poradí kam se vydat. V domovském přístavišti jsme přenocovali. Počasí nám nepřálo, snad bude zítra lépe.

Je 24 dubna, plavbu začínáme na řece Po (Pád) a protože pánská posádka jsou rybáři má to být pro ně úplný rybářský ráj. Řeka je zhruba 675 km dlouhá, nejdelší v Itálii. Má nejméně 12 přítoků z Alp a zhruba 16 z Apenin, všechny jsou pro lodě splavné. Řeka se rozvětvuje do několika ramen, která vytvářejí pádskou deltu. Po proplutí zdymadla, které otvírá cestu k Pádu, jsme se vydali ramenem Po di Venezia a dále se plavili směr Po di Gora . Plavba je velice zajímavá, řeka má silný proud a všude velké množství rybářů, ovšem velké překvapení a zklamání pro naše muže, chytá se do sítí na kterých mají kladku a jde to do vody a z vody tzv. čeřínkování. Sumce chytají na úhoře, celkem pěkné kusy a nám se jen zbíhaly sliny.

Bylo nám jasné, že s rybím hodováním se můžeme rozloučit, protože s naší výbavou můžeme jít tak leda k šípku. Přesto to muži nechtěli vzdát a ač se snažili, bylo to marné. Pád nám nevydal ani rybičku. Ale našli se hodní Italové, kteří nás podarovali pěknými kousky, nemohli se na ten náš nezdar koukat. Oplatili jsme jejich dobrotu pivíčkem, dali se v mezích možností do hovoru a dostali radu jak na to, ale to už je rada pro příští návštěvu anebo pro ty, kteří pojedou po nás. Loučíme se s domorodci, a protože máme chuť na pravou pizzu odrážíme od mola a plavíme se dál k městečku Ariano Polesine. Máme štěstí, kousek od přístaviště je Pizza Bar, každý jsme si dali jiný druh, abychom mohli všechny ochutnat, byly moc dobré. Při odchodu nám hosté popřáli krásnou dovolenou, když je člověk pozdraví v jejich řeči, jsou hodně přátelští.

Pokračujeme směr Mesola kde chceme přenocovat. Je už pozdní odpoledne a je potřeba zůstat stát, večer se nesmíte s hausbótem plavit. V městečku byl zrovna velký fest, tak se ženská posádka rozhodla jít se podívat, mužům se nechtělo a zůstali raději lenošit. Bylo to báječné, velký hrad, okolo kterého se to celé odehrávalo, dominuje městečku a vytvořil tomu všemu úžasnou atmosféru. Stánky plné různých druhů sýrů, sušené šunky, salámy všechny možné, obrovské chleby, ovoce, zelenina, dobré moky a ty vůně linoucí se ze všech těch dobrot na šňůrách i na grilech, zkrátka pro oči a nos koncert. Samozřejmě i ústa si přišla na své, tomu se nedalo odolat. Trochu jsme to protáhli, při návratu už nás nikdo nevítal, muži už spali a tak nezbylo než jít také. Byla to hezká plavba a pěkné zážitky.

Je 25 dubna, neděle 8 hodin ráno, snídáme Italské dobroty, káva voní po celé lodi, která se mírně pohupuje ve větru za pěkného slunného dne. Je příjemné snídat na lodi, vždyť nechvátáme, užíváme si to. Po snídani máme v plánu jít všichni ještě na fest, naši muži si chtějí také užít. Naskytla se nám možnost prohlédnout si farmu, která je vzdálená od naší lodě pět kilometrů, ale po vodě není dosažitelná. Musí se pěšky, dá se jet na kole nebo taxi.

Je to vesnice Massenzatica (Fe), farma Pizzolato Giorgio (Azienda agricola). Vyrábějí sušené salámy, pěstují rýži, dýně, víno velký sortiment a možnost nákupu v jejich prodejně, zajímavé a stojí za to se tam podívat. Telefon 0533.790063. Po prohlídce jsme si v jejich prodejně nakoupili a pan majitel nás odvezl k lodi. Poobědvali jsme ještě v útulné hospůdce jako vždy dobře s tím, že po obědě budeme pokračovat v další plavbě s možností přenocovat. Přirážíme na přístavišti Maria Punta a na molu pár domorodců čeřínkuje. Je už skoro večer, počasí stále pěkné a tak zůstáváme na palubě, popíjíme dobré vínko, pozorujeme rybáře, přírodu a všechno to hemžení okolo vody. Spát jdeme hodně pozdě.

Je pondělí 26 dubna, opět vstáváme do krásného rána. Obloha bez mráčku, sluníčko už hřeje, bude opět krásný den. Dnes chceme doplout na Taglio di Po, potřebujeme doplnit zásoby a dojít si na oběd, moc nám v této pohostinné zemi chutná, tak si to užíváme. Naše další plavba je napínavá, někde muselo hodně pršet, stoupla voda a bere sebou obrovské klády, křoví, plast a náš kapitán má plné ruce práce, aby se tomu všemu mohl vyhnout. Má už zkušenosti s řízením hausbótu a tak to kličkování zvládá celkem dobře. V poledne přirážíme na přístavišti Taglio, plavčík váže loď u mola k pacholatům, kapitán vypíná motory a stojíme. Přístaviště je u zdymadla, které je branou k moři. Jak jsme naplánovali tak se stalo, papání, nakupování, na lodi opalovačka a lenošení. Rozhodli jsme se tu přenocovat ještě si užít řeky a zítra už cesta k moři. Spát jdeme dlouho, ty večery na palubě u dobrého vínka jsou moc příjemné.

Je 27. dubna, úterý ráno a naše poslední noc na řece Pád (PO). V noci foukal silný vítr, spát se moc nedalo díky vlnám, které se narážely do lodě a dělaly docela rámus. Ale jsme na dovolené na vodě a to k tomu patří. Ranní kávou jsme se posilnili, dobře italsky posnídali a odplouváme. Ještě zamáváme řece a čeká nás první zdymadlo. Pro otevření si musíme zatelefonovat, číslo je uvedeno na tabuli před zdymadlem. Jinak než italsky se nedomluvíte, chce to slovník nebo se ty tři slovíčka naučit. Proplutí netrvalo dlouho a hned navazovalo další a třetí, už poslední brána k moři, která se díky stavebním pracím otvírá jenom třikrát za den, tak nám bylo sděleno do telefonu. Je skoro poledne a další možnost k proplutí máme v 16.30.

Musíme tedy zaparkovat na přístavišti u zdymadla a čekat na otevření. Lehce pojíme na lodi a proto, že je opět krásný den, tak si každý odpoledne užívá podle svého v klídku a pohodě. Čas nám rychle utekl a chystáme se k další plavbě. Kapitán startuje, plavčík připraven odvázat loď, až dostane pokyn, my ženy už uvelebeny na palubě u vínečka, v očekávání další plavby. Protože se blíží obrovská pracovní loď, dáváme jí přednost a čekáme na pokyn od správce zdymadla, jestli se vejdeme. Mává, že můžeme, plavčík odvazuje loď, hurá vpřed a ejhle, loď se ani nehne, sedíme na dně. Vůbec nás nenapadlo, že už jsme u moře a to je odliv a příliv. Překvapilo nás to, ale nezbylo než čekat na příliv. Správce zdymadla když viděl, co nás potkalo, hned přišel a poradil jak z toho ven. Domluvili jsme se s ním, že další otevírací čas je ve 23 hod., nechá nás proplout, uvážeme se hned za zdymadlem a ráno si odjedeme, kdy budeme chtít. Ještě nám poradil, kde se dobře najíme, a s přáním krásné dovolené se s námi rozloučil. Restaurace Brustolina byla vzdálená zhruba deset minut chůze od lodě, příjemné prostředí, milá obsluha a opravdu výborná kuchyně. Najedli jsme se báječně, velké porce se pomalu nedaly sníst a cena slušná. Vřele doporučujeme. Nakonec vše dobře dopadlo, voda stoupla, jsme už za zdymadlem a jdeme spát.                                                                                                                             
Je 28 dubna, voda nám opět o metr klesla, ale jsme na velké hloubce tak nám nehrozí sednutí na dno a můžeme vyplout směrem Chioggia. Jsme na místě, vplouváme na přístaviště, kde je zaparkovaná spousta lodí, ale pro loď naší společnosti jsou vyhrazena tři místa, jedno bylo volné tak se navazujeme a jdeme na potřebné nákupy. Ocitáme se v půvabném městě se zvláštní strukturou, život na čerstvém vzduchu. 

Kanály, které protékají západní, východní částí města a jeho centrem, mostky které spojují ulice, loďky které se pohupují sem a tam hrající všemi barvami, míjíte několik kostelů, katedrálu, (největší stavbu), nově zrekonstruovanou radnici, několik honosných vil, paláců, hospůdky, moc se nám tady líbí, ale chceme ještě proplout Benátky tak musíme zvednout kotvy. Jsme na cestě a končí nám poklidná plavba a začíná provoz jak na přeplněné dálnici, ale na vodě. Míjí nás lodě od těch nejmenších po velikány nákladní, hotelové, vaporeta (vodní „autobusy“), rybářské bárky ty kolem nás lítají, netroufáme si pomyslet, jakou rychlostí, některé nás pěkně rozhoupávají, je to opravdu náročná plavba která vyžaduje zkušenost s řízením lodí. Umět číst v mapě je pro nás velké plus, proplouváme lagunu kde je místy hloubka 30cm.Trasy jsou vytýčeny dřevěnými pilíři označeny čísly a je nutné je respektovat a držet se jich jinak se může stát, že se octneme na mělčině a to by nebylo příjemné. Blížíme se k Benátkám a provoz je stále silnější, koukáme na to hemžení a nevěříme, jak to vše klape žádný karambol, je to blázinec do kterého se vměšují gondoliéři na které je radost pohledět, to držení těla, hrdost se kterou gondolu ovládají, je to kus umění a hezký pohled pro oči.

Chtěli jsme zůstat na prohlídku města ale zaparkovat na tři hodiny za 50 až 80 euro se nám zdálo dost přehnané a rozhodli jsme se pokračovat v plavbě dále.

Pokračujeme už z města ven ještě stále za silného provozu a chceme se podívat na ostrov a městečko Burano. Nebylo moc místa na přiražení, ale stojíme, kluci jsou dobrý, zvládají každou překážku. Sice vylézání z lodě na pevninu byl docela krkolomný výstup, ale drželi mě tří, tak jsem to zdolala. Burano je malé romantické městečko, domečky jsou hodně barevné, na střechách jsou terasy, kanály plné loděk tomu dávají pěkný ráz, takové malé Benátky. Všude spousta hospůdek, obchůdky plné suvenýrů, také mají svůj kostel s nakloněnou věží jako v Pise, v ulicích se suší prádlo, je tu živo a moc příjemná atmosféra. Večeřet jsme se rozhodli v restauraci, Dal Bafo, milá obsluha a jídlo nám velice chutnalo. Zůstali jsme u vínka sedět v této pro nás nezapomenutelné atmosféře hodně dlouho a bylo nám moc hezky všem. Neptejte se na krkolomnou cestu zpátky, umíte si představit, jak náročné to bylo, ovínění, já vymknutý kotník ale přežila jsem.                                                                                                                               
Je čtvrtek 29. dubna, naše putování pomalu končí, ale máme před sebou ještě jeden celý den. Noc byla hodně divoká. Rybáři začali vyjíždět na rybolov už ve tři hodiny ráno a to bylo prásk vlny o loď, každý člun, který nás míjel, hodinu v jednom kuse. Lítali jsme sem a tam s velkým rámusem. Pak byl trochu klídek, ale jak začali jezdit lidé do práce, poštovní loď, zavážka zboží do obchodů atd. začalo to znova a už nepřestalo. Zvedli jsme rychle kotvy a pokračovali v plavbě.

Zastavujeme na ostrově Torcello u stanice vaporeta (taxi) vlevo a po deseti minutách chůze směrem na sever je nejstarší kostel na laguně, první zmínka o něm je už 639, v pozdějších letech byl častěji přestavován. Za podívání stojí katedrála, věž s výhledem na lagunu a muzeum s nálezy od laguny. Dlouho jsme se nezdrželi a pokračujeme dále po té obrovské vodní ploše, držíme se velice pečlivě předepsané trasy, abychom nezůstali viset na mělčině. 

V některých místech je úsek velice úzký, a když se potkáváme s  obrovskou výletní lodí plnou lidí, je potřeba zpomalit, skoro zastavit a dát přednost, je to takový nepsaný zákon, hlavně od dovolenkářu se to očekává, ti mají dost času. Plavba byla hodně zajímavá, na vodě je možné vidět lodě, které zůstaly na mělčině a už tam zůstanou na věky, jak by je dostali odtud, to asi není možné. Co nás rozveselilo, jsou rybářské příbytky na vodě, jsou to takové koule na pilířích, na kterých rozeznáte malé okénko nějaké sítě a haraburdí všeho druhu. Loďka přivázaná k této kouli naznačuje, že není opuštěná. Je to legrační a milé.

Máme před sebou poslední zdymadlo Portegrande, chvíli musíme čekat, tady už nemusíme telefonovat. Toto zdymadlo je zvláštní tím, že vrata od zdymadla jsou spojena zároveň s mostem a otvírají se současně.

Tím končí pro nás plavba po laguně a budeme vplouvat na řeku Sile, která protéká chráněnou krajinnou oblastí. Je to velice klidná plavba, potkáváme se s labutěmi, divokými kačenami, míjíme zelené koberečky leknínů, smuteční vrby, které se hluboce sklánějí k vodě, máte pocit, že v tom horku mají chuť se také napít. Je zde spousta motýlů a velké štěbetání všeho druhu fauny, je jaro a je to krása. Míjíme výstavní domy pěkně udržované, plné květin, které už tady nádherně kvetou. Kocháme se, až nám vyhládlo, stavíme u městečka Guarto  D Altino a jdeme hledat restauraci. Ovšem máme smůlu, je čtvrtek a všude zavřeno. Nakonec nám domorodec poradil jedinou restauraci, která má otevřeno, je to na hlavní třídě tak 200 metrů. Hospoda narvaná museli jsme čekat, ale vyplatilo se to, moc dobře jsme se najedli a hodně levně.

Na lodi jsme trochu odpočinuli a pokračovali v plavbě už k našemu konečnému cíli, přístavišti Casier, kde bychom už chtěli přenocovat, když to bude možné. Protože bylo vše zavřeno, museli jsme telefonovat na číslo které jsme přečetli na tabuli u vjezdu a bylo nám sděleno, že až ráno v půl deváté otevírají. Otáčíme a plavíme se zpátky na Cendon  kde kotvíme u restaurace Imbarcadero. Jdeme na poslední večeři a je nám už smutno. Po večeři sedíme ještě dlouho na palubě, je příjemné teplo, krásný večer a nechce se nám jít ještě spát. Z lesa se ozývají skřeky ptáků, které jsme nikdy neslyšeli, je to velice tajemné, jako by člověk seděl v pohádkovém lese. Hezké rozloučení s lagunou, řekou Sile a PO. 

Ráno jsme vstali dříve, sbalili věci, uklidili a v pořádku odevzdali loď. A čeká nás cesta domů.

Byla to pěkná a hodně dobrodružná plavba, ale stojí za to, aspoň jednou v životě to zkusit a to se nám povedlo.                                                                                                                                      
Napsala Ivana Stejná, Praha.
                                                                                                                                                      

< zpět na přehled všech zážitku


 

 

 

 

 

Dovolena na hausbotu v Italii; Hausboty Bockl

Hausboty Bock: Pronajem hausbotu v Italii; dovolena na hausbotu

Dovolena na hausbotu v Italii, pronajem hausbotu; Hausbóty Bockl

Neu in Programm: Hausboote von Snaily: zu den Hausboote und Preisen Neu im Programm: Tarpons von FPP: zu den Hausbooten und Preisen

 

Hausbóty Bockl s.r.o. • 382 23 Černá v Pošumaví • Muckov 540 • Tel. 774 723 775 • KONTAKTwww.hausboty-bockl.cz
Hausboot Böckl Österreich• +43 (0)2842 / 51218 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.com
Hausboot Böckl Deutschland • Tel. +49 (0)89 / 40 10 10 • KONTAKTwww.hausboot-boeckl.de
Copyright: Hausboot Böckl 2002–2015