• Místo plavby: Francie – horní tok řeky Saône
  • Datum vyplutí: 20.09.2016
  • Počet dní plavby: 10 dní
  • Autor: Blažena Martinek

Loď Crusader, pohodlné a prostorné plavidlo. Nástup 20. 9. 2016 z přístaviště Sant-Jean-de-Losne do Fontenoy-le-Chateau, 10 denní plavba.

Vyjížděli jsme už 19. 9. 2016, na půl cesty jsme přenocovali v příjemném penzionu ještě v Německu.

Druhý den jsme na přístaviště v Sant-Jean-de Losnedorazili okolo 14 hodiny. Potřebné formality jsme vyřídili celkem rychle v němčině a převzetí plavidla s technikem polsky, rád si s námi popovídal. Po nalodění jsme odjeli ještě do nákupního střediska. Ve městě jsou dvě, jedno je na konci městečka dosažitelné autem a druhé zhruba 100 metrů od přístaviště. Den jsme končili na nábřeží u dobrého pivka a kochali se pohledem na vodu, zakotvené lodě a živoucí městečko.

Druhý den jsme prošli pamětihodnosti, významnou stavební památkou je místní kostel, který byl v průběhu století různě dostavován. Cihelné zdivo a zvláštní konstrukce věže mu dodává osobitý a výjimečný vzhled. Jeho varhany jsou chráněny památkovým úřadem. Hned u kostela je bistro L´Amiral, pěkné prostředí k posezení u skleničce vína. Jídlo zde je předražené a kvalita neodpovídá ceně. V blízkosti je dobré pekařství.

Muzeum říční plavby na hlavní ulici proti radnici je veřejně přístupné od 14.30 do 18.30 hod. Pojedli jsme na nábřeží v Cafe National, byli jsme spokojeni s kvalitou a můžeme doporučit. Městečko stojí za prohlídku.

21.9
Vyplouváme z přístaviště, spíše bych to nazvala bazénem plným lodí, se zalesněným ostrůvkem. Tak trochu bludiště, ale šipky nás vyvedly pohodlně ven na řeku. Řeka nás uchopila do své náruče a naše plavba začala. Kdo má rád plavbu tak si ji bude užívat jako my. Je to klidná voda se slabým proudem a provozem. Teče si tak už celé věky a poskytuje radost všem, kdo se po ní plaví. Naše první zastávka Les Mailly, kotviště s třemi kruhy kde není nic zajímavého, ale je to klidné místo a tak zde budeme nocovat. Je pěkný slunný den, hladina řeky jako sklo, voda průhledná, neodolám a jdu se vykoupat a užívám si to. Připlouvají Němci, nejsou moc společenští, ale ne každý se rád hned kamarádí.

22.9
Vstáváme do slunného dne, dnes máme v plánu přenocovat v Auxonne, je to zhruba 13km a tak se nikam neženeme. Užíváme si kávu a snídani na lodi, plavbu a i zdymadlo. Před Auxonne máme první automatické, spouští se do provozu plastovou hadicí která visí na levé straně z konstrukce nad vodou, dá se lehce uchopit a otočí se s ní doprava. Tím spouštíme vlastní zdymadlování. Semafor nám dává najevo, že se připravuje, svítí červené a zelené světlo. Po otevření zdymadlových vrat se rozsvítí zelená a to je pro nás znamení k vplutí do zdymadla. Jsme jenom dva, plavíme se proti proudu a budeme se zvedat nahoru.

Zdymadlo je na mou výšku hluboké a tak v roli plavčíka vystupuji ve zdymadle po žebříku nahoru. Obtáčím lana okolo pacholat, házím kapitánovy a spouštím modrou tyčí zdymadlování. Je to konstrukce, kde jsou vedle sebe dvě tyče, červená pokud se vyskytne nějaký problém a modrá pro spuštění. Tyč se zvedá nahoru a podrží pár vteřin. Po zazvonění zvonečku začíná proces zdymadlování. Dá se vystoupit z lodě i před zdymadlem, pár schůdků, plošinka a pár metrů chůze. Celý tento proces není složitý.

Připlouváme do Auxonne, městečka se sedmi tisíci obyvateli. Kotvíme na plovoucím pontonu za mostem, první pokus před mostem se nezdařil, nebylo kde se přichytit a do betonu se nám nepodařilo zatlouct železné kolíky. Další možnost kotvení je v maríně, kde je proud voda a všechny vymoženosti přístavišť a to vše za poplatek. Protože jsme nepotřebovali nic z těchto vymožeností, zvolili jsme kotviště bez poplatku.  

Městečko je starobylé a ve středověku bylo významným městem Burgundska. Městské opevnění je zachováno ze 2/3 a jeho dominantou je zámek na břehu za mostem. Zámek byl založen Ludvíkem XI v 15 století. Na začátku své kariéry zde sloužil Napoleon Bonaparte. Prohlédli jsme si muzeumBonaparte v zámku d´ Auxonne (pevnosti na pobřeží). Prošli jsme vstupní bránou postavenou jako součást opevnění, které bylo v tomto prostoru v 19 století rozebráno. Vstupní brána je součástí parku a je na horním konci města.

V centru města je pěkný hrázděný dům z 16 století s galerií. Opravdovým skvostem je kostel Notre-Dame postaven na základech z 12 století na přelomu 13 a 14 století, dokončen byl v 16 století. Za kostelem se nachází gotická radnice. Blízko kostela jsou dvě zvláštní konstrukce dřevěných schodišť.

Je zde supermarketpošta, dvě dobrá pekařství na horním konci ulice u semaforu. Také je zde několik malých obchůdků, pizzerie, restaurace a barů v jednom z nich nedaleko náměstí, jsme se s chutí osvěžili po té štrapáci. Večer jsme se najedli v restauraci „Le Barrage“ na druhém břehu za mostem vlevo u zajímavého jezu (barrage). Objednali jsme si steak trochu více propečený a to byla chyba, nedalo se to ukousnout ovšem velice chutné. Příště už jenom médium jak jsme byli znalci francouzské kuchyně upozorněni.  Ráno jsme se šli ještě projít do městečka, před další plavbou.

23.9
„Zvedáme kotvy“ a plavíme se dále. Zdoláváme dvě skoro tři metry hluboká zdymadla a kotvíme v Pontaillier na pohodlném stupňovitém nábřeží s kruhy k uvázání. Malebné městečko, místní kostel dostal novou fasádu a se svými 4 sloupy září do okolí. Usadili jsme se na zahrádce restaurace „Hostellerie des Marronniers“ s tím, že poobědváme. Obsluha velice příjemná, dostali jsme jídelní lístek ve třech řečech, což není ve Francii obvyklé a to nás potěšilo, jednou z řečí vládneme a výběr jídla a pití se nám tím hodně zjednodušil. Pojedli jsme moc chutně, že zde dobře vaří je důkaz plné restaurace venku i vevnitř. Zatím nám přeje počasí, každý den slunce a teploty okolo 30 stupňů, užíváme si to.

Další naše zastávka je v Mantoche, kde budeme nocovat na nejhezčím kotvišti řeky Saône u pěkného zámku, zhlédnout se dá jenom zvenku. Ve středu vesničky u kostela je malý krámek, kde jsme si nakoupili základní potraviny. Nezůstali jsme sami, vedle nás zakotvila rodina s dvěma pejsky. Nádherný teplý večer, hladina řeky klidná a jako by se uložila ke spánku, naprosté ticho – to máme na plavbě moc rádi. Byla úplná tma, jenom pouliční lampy ozařovali nábřeží, když jsme se odebrali ke spánku.

24.9
Ráno vstáváme opět do sluncem prozářeného a teplého dne. Vyplouváme a zhruba po 10 km doplouváme do města Grays 10 000 obyvateli. Kotvíme na nábřeží, není to daleko od starého města. Procházka městem, je moc pěkná. Každý si tu přijde na své. Obchody restaurace, bary, několik pekařů, muzeum a spoustu pamětihodností. Rozhodně stojí za prohlídku.

Doplouváme na zdymadlo Savoyeux 3,60 metrů hluboké s obsluhou před tunelem Savoyeux. Tunel je dlouhý 643 metrů, řízený semaforem. Proplutí je pěkný zážitek. Po zhruba 11 km plavby vplouváme na kotviště mimo kanál na řece. Jdeme si prohlédnout z dálky viditelný zámek, který dominuje okolní krajině. Dojít k zámku je pěkná štrapáce, stoupá se stále do velkého kopce.  Jakmile jsme ale dosáhli cíle, odměnil nás pohled na pěkně udržovaný zámek „Ray sur Saône“ s přilehlým parkem a nezapomenutelným pohledem do údolí řeky Saone. To za tu námahu stálo. Cestou dolů už se jde lépe. Ještě jsme si prohlédli kostel ze 13 století a hned vedle, moc pěknou prádelnu. Dali jsme si pivko v baru „Chez Ivette“, to teda bodlo.

Po dvou kilometrech plavby kotvíme v Charentenay u mostu, chceme se podívat na výstavu a prodej uměleckých prací v domě u mostu, ale máme smůlu, je zavřeno. V restauraci naproti jsme si chtěli dát nějaký nápoj, ale ta už není v provozu. Dříve byla hausbotáři velice vyhledávaná, škoda. Protože je celkem pokročilá doba a je potřeba zakotvit k přenocování a další možnost je Soing, je tedy rozhodnuto. Kotviště je tak pro tři lodě a jsme sami. Vítá nás hudba, kolotoče, stánky a velký povyk kousek od naší lodě. Zamykáme a jdeme se také bavit. Je veselo, muži stojí u sudu piva, ženy klábosí se skleničkou a my si necháme natočit ze sudu pivko a klábosíme také, ale na rozdíl od nich česky. Vůbec jim to nevadí, naopak usmívají se na nás a snaží se o hovor. Snažíme se také, ale chybí pár slovíček. Byl to pěkný večer.

25.9
Ráno vstáváme a máme radost, opět obloha bez mráčku a příjemné teplo. Nejdříve jdu do nedalekého krámku nakoupit čerstvou bagetu k snídani, kupuji hned dvě – něco pro labutě a kačeny, které nás na naší plavbě doprovázejí a také rádi bagetku. Snídáme na horní palubě a pozorujeme rybáře, kteří si přivstali a oni zase pozorují nás. Rybami se to tady jenom hemží. Stačí hodit tvrdou housku do vody a řeka vaří. Mít prut, tak jsme při tom množství určitě nějakou rybičku chytli a to nejsme rybáři. Končíme s hodováním, bereme fotoaparáty a jdeme objevovat zajímavosti této milé osady.

První cesta vede k pěkně udržovanému mlýnu za mostem, bohužel vše zavřené, nikde nikdo. Mysleli jsme si, že nahlédneme dovnitř, určitě by prohlídka byla zajímavá. Zklamaní se vracíme do vesničky. Přicházíme k modelu Eifelovky, která je 16 metrů vysoká ve žluté barvě a nějak se sem nehodí. Ve vsi jsme objevili pěknou prádelnu, jako všude tu dominuje kostel na hlavní ulici. Malý obchůdek je nedaleko kostela a je zde také pošta. Jdeme zpátky k restauraci, která je kousek od lodě a dobrým obědem končíme zastávku v Soing. Ještě zaplatíme do samoobslužné kasičky 3 eura za nocování a vodu. Odvazuji loď a vyplouváme.

Máme to zhruba 10 km k dalšímu tunelu a dvě zdymadla, druhé zdymadlo Chantes-Rupt je opět s obsluhou a za ním vstup do dalšího tunelu St.-Albin řízený opět semaforem. To vše obsluhuje správce zdymadla. Tunel je 680 metrů dlouhý. Za tunelem je zatáčka, kterou jsme proplouvali velice opatrně. Vše je upravené, celý ten zážitek se nedá popsat, to se musí zažít. Za tunelem zdoláváme další zdymadlo a kotvíme v Scey-sur-Saone kde budeme nocovat. Jdeme ještě na krátkou procházku s tím, že někde posedíme na malé osvěžení, bohužel žádný bar, žádná restaurace, pekař má ještě otevřeno a ty zákusky – no neodolali jsme a kupujeme jich pár sebou a budeme hodovat na lodi. Večer je opět nádherný, teplíčko tak si to užíváme do pozdních hodin.

26.9
Ráno, už je to trapné ale zase den bez mráčku a teplo. Po snídani vyrážíme, chceme si prohlédnout městečko, včera jsme ho prolétli celkem rychle tak dnes to chceme napravit. Město má dvě centra novodobé přímo na řece a historické okolo kostela. Jdeme teda do historické části ke kostelu, prohlédneme si jednoduchou prádelnu a stoupáme pěknou uličkou ke kostelu, který stojí za prohlídku. Cestou zpátky si chceme prohlédnout muzeum kostýmů, ale je zavřeno, škoda, nejsme tady v ten správný čas. Pokračujeme dále po hlavní třídě, míjíme supermarket, bar naproti už není v provozu, tabák a pizzerii, která má kupodivu otevřeno. Na hlavní třídě si prohlídneme „španělský dům“ neboli „La maison Espagnol“. Pochází z doby španělské okupace okolo roku 1650, je na prodej. Naproti je starožitnictví. Končíme prohlídku tohoto půvabného městečka, něco málo ještě pojíme a zvedáme kotvy na další plavbu. To nás baví ze všeho nejvíce. Milujeme vodu a vše co s ní souvisí, není nic hezčího, nečekáme zázraky, ale sami si je vytváříme v těch nejjednodušších věcech.

Kotvíme v Port-sur-Saone na nábřeží, kde je spousta místa pro lodě k zakotvení. Dnes jsme tady jenom tři lodě. Zamykáme loď a jdeme na prohlídku městečka. Mírným stoupáním před mostem se octneme na hlavní třídě, překvapí nás velký provoz. Jdeme směrem ke kostelu, vlevo od kostela je pomalovaný dům s informační tabulí. Od kostela směrem nahoru je pekařství, kde si nakoupíme bagetu a osvěžení holdujeme v baru naproti kostelu. Směrem od kostela dolu je po pravé straně stará velice pěkná prádelna, ke které se musí sejít po schodech dolů, učiním tak, kochám se a fotografuji. Je zde banka, pošta, lékárna, možnost nákupu a pekařství. Městečko stojí za prohlídku.

Plavíme se dále a zhruba po pěti kilometrech přirážíme v Conflandey u originálního dětského hřiště. Na ostrůvku řeky Saone stojí mohutný zámek, dosažitelný po závěsném mostě, který se při chůzi pěkně houpe. Zámek je v privátních rukou a není možná prohlídka. Ještě zakotvíme v Baulay u mostu a dřevěného mola pro 2 až 3 lodě. Pěkný kostelíček a zajímavé opevněné dvory stojí za procházku. Kousek od kostela je Creperie- Restaurant už delší dobu zavřená, nebudeme se tedy osvěžovat a budeme se plavit dále. Je už skoro pokročilá doba a čas k zakotvení a přenocování. Zhruba po 5 km plavby a zdolání jednoho zdymadla kotvíme na milém kotvišti Montureux naproti zámku a přilehlém malém kostelíčku s pestře barevnou krytinou jeho střechy. Je krásný teplý večer tak si ho užíváme do pozdních hodin.

27.9.
Ráno vstáváme a překvapí nás nad vodou hustá mlha. To je poprvé za celou plavbu. No nic protáhneme snídani a snad mezi tím mlha klesne. Hned jak mlha trochu opadla, zvedáme kotvy a plavíme se dál. Protože už je celkem pozdě a máme to do Corre, kde chceme nocovat zhruba 20 km a tři zdymadla, vynecháváme plánovanou zastávku v Jussey a kotvíme v malebné vesničce Ormoy. Vesničce dominuje kostel, naproti kostelu jsou trosky původního domu s portálem z 16 století. Nedaleko kostela je stará prádelna a druhá je na cestě po hlavní ulici směrem dolů, slouží už jen jako dílna. Na této cestě se nachází zrenovovaný statek s dvěma věžemi a jiné zajímavosti. V obci je pekařs potravinami. Nedaleko pekařství je jednoduchá restauracezastrčena za bránou, do které se vchází z hlavní ulice. Bylo nám na přání podáno jednoduché tříchodové menu, velice chutné. Obsluha moc příjemná a cena přijatelná. Ukazatel k této restauraci je u kotviště. Máme posledních 5 km a jedno zdymadlo do Corre.

Tady končí plavba po řece Saone a dále se budeme plavit po Canal des Vosges až do cíle naší plavby Fontenoy-le-Chateau. Kotvíme za zdymadlem, na přístavišti na kterém se platí nocování. Je 18 hod a ještě slunce pěkně hřeje, tak jdeme na prohlídku městečka. Moc se nám tady nelíbí, jediná restaurace, kterou jsme objevili, nebyla moc lákavá tak jsme ani nezašli na drink. Pekařství jsme také nenašli. Je zde ale benzínová pumpa a prodejce ledniček. Udělali jsme si ještě procházku okolo zámeckého parku. V parku jsme mezi stromy zahlédli pěkný altán a věž. Za tmy už jsme se vraceli na loď. Přístav byl zaplněn do posledního místa. Posádky se vesele bavily a nám se už nic nechtělo, tak jsme šli do hajan. Pobyt se nám krátí a začíná být už smutno, máme před sebou, poslední dva dny plavby.

28.9.
Odplouváme a máváme posádkám, které už jsou na nohách. Do našeho cíle máme zhruba 32 km, 11 zdymadel a jeden otočný most. Zdymadla na této trase jsou automatická s použitím ovládače ke spuštění zdymadlování. Do chodu se spouští stisknutím dálkového ovladače v místě návěstí. Bliknutí světla nám potvrdí, že automatika zdymadla nás registruje. Dále jsme navádění světly semaforu na zdymadle. Ovladač s návodem jsme dostali na posledním zdymadle před Corre, kde je také obsluha. Kotvíme v Selles u restaurace a otočného mostu. Jdeme se projít a zakoupit bagetu pokud najdeme pekaře a bude mít ještě otevřeno. Měli jsme štěstí, na hlavní ulici kousek od kostela je pekařství, jak jsme později zjistili to nejlepší na naší plavbě. Bageta opravdu moc chutná a zákusky se jen rozplývaly na jazyku. Pěkná tečka na konci naší plavby. Vesnička se zajímavým kostelem je moc pěkná. Náměstíčko zdobí hezké kašny v horní i v dolní části. Je zde fabrika na výrobu sýrů s malým muzeem a hezky upravenými domy. Ještě jsme se šli podívat, jak funguje otočný most, mladík který ho obsluhuje, nám velice ochotně vysvětlil, že je most bez přestávky v provozu a nemusíme ho nijak upozorňovat, vidí dobře na vodu, a která loď chce proplout. Naší procházku jsme ukončili v restauraci, trochu jsme si poseděli a ještě jsme odpoledne pluli dál s tím, že přenocujeme někde úplně o samotě. U otočného mostu fungovalo vše přesně, jak nám mladík sdělil a už se za námi vrací most na své místo. Loučíme se s ním a pokračujeme v plavbě.

Proplujeme ještě 2 zdymadla a zůstáváme stát u dřevěného mola, kde nic tu nic, ale chceme si ještě vychutnat úplně sami předposlední den naší plavby, na pěkném kanále Vosges. Je podvečer ještě pěkné teplo, snesu poslední francouzské dobroty na horní palubu, prostřu nám jak na zámku a hodujeme.  Klid a šumící voda umocňují tu nádheru, která se nedá slovy vyjádřit, to se musí zažít. Sedíme dlouho, nechceme se loučit, ale, co naplat všechno jednou končí.

29.9.
Vyplouváme na náš poslední úsek, čeká nás 5 zdymadel a zhruba 11 km plavby. Vplouváme, mezi skalní průrvou k poslednímu zdymadlu, je to impozantní pohled. Po překonání zdymadla už vidíme domovský přístav Le Boat. Poslední couvačka, uvázaní lodě a jsme definitivně na konci plavby. Vyzvedneme si auto a na prohlídku města už se vezeme. Zaparkujeme na malém parkovišti u kostela a jdeme se podívat na zříceninu hradu z 11 století. Cesta k němu vede po schodišti nahoru, vedle muzea výšivek. Je to pěkná procházka, mezi ruinami a až nahoře končí poslední zbytky tohoto kdysi mohutného hradu. Zpátky jsme šli po schodech, rovnou ke kostelu. Pod shodami na levé straně jsou dvě zajímavé kamenné vany, zřejmě sloužili k praní prádla, ale kdo ví. Každopádně je to zajímavé seskupení a stojí za zhlédnutí i s přiléhajícím kostelem. Ještě jsme si projeli městečko a pospícháme se zabalit a uklidit plavidlo.

30.9. 
Předáváme uklizené, nepoškozené plavidlo a mažeme k domovu. Leje jako z konve. Celých deset dní jsme měli nádherné počasí a na cestu ať nám leje.

Shrnutí: plavba po řece Saône je moc příjemná, klidný proud, žádný velký provoz, méně zdymadel. Na celém říčním toku, mimo kanálových úseků, je krásná čistá voda, která přímo zve ke koupání. Zkrátka pro všechny, kteří mají rádi spíše klídek a pohodu. Bohužel je tato oblast méně turisty navštěvována a to se odráží na životě zdejších obyvatel. Spousta pěkných domů je na prodej, většina dobrých restaurací a obchodů zavírá svůj provoz, oblast se pomalu vylidňuje a to je velká škoda. Je zde pěkná krajina, v době naší plavby provoněná sušícím se senem. Plavba po této řece byla zatím nejhezčí z těch, které jsme dosud absolvovali. Našli a viděli jsme zajímavé věci a prožili hezká dobrodružství.

Cestopis pro Vás napsala Blažena Martinek.